Díky několika významným rozšířením v průběhu staletí se hrad měnil a jeho interiéry skrývají detaily ze středověku, renesance, baroka i historismu. Poslední přestavba v 19. století dala hradu novogotický vzhled. Během pobytu na hradě mohou hosté přenocovat v těchto stejných pokojích, ve kterých například nocovala královna Marie Bavorska.
Obec Karpniki, ležící na úpatí Sokolích hor, byla poprvé zmíněna ve 14. století. Hornatý terén a okolní kopce vytvářejí malebnou kulisu pro hrad Karpniki, jehož historie sahá do 15. století a je spjata s významnými slezskými šlechtickými rody. Jedním z prvních majitelů opevněného objektu obklopeného vodním příkopem byl Cunze von Predel. V roce 1476 přešla nemovitost do rukou významného rodu Schaffgotschů a Hans Schoff zvaný Gotsche byl prvním z rodu, kdo se stal majitelem karpnických statků.
Kromě Karpnik vlastnil také okolní statky Kamienica a Chojnik. V rukou Schaffgotschů zůstaly statky až do roku 1580. Hrad poté několikrát změnil majitele, až v roce 1725 jej rod von Schaffgotsch opět převzal. Po bezdětné smrti hraběte Franze Wilhelma von Schaffgotsch v roce 1774 přešly karpnické statky pod správu královské správy a tři roky později, v únoru 1777, k cisterciáckému klášteru v Krzeszówě. V roce 1784 majetek koupil hrabě Friedrich Wilhelm von Reden a o tři roky později, v roce 1787, je majitelem uváděn Karl Georg Heinrich Graf von Hoym, který v roce 1789 přeprodal objekt Casparovi Conradovi z rodu von Zedlitz.
V rukou tohoto rodu zůstaly karpnické statky až do roku 1822, kdy poslední majitel Freiherr Otto von Zedlitz und Neukirch přeprodal majetek bratru pruského krále, princi Wilhelmovi von Preussen, a jeho manželce, princezně Marianně. Právě rod Hohenzollernů proslavil tento objekt a nejvíce ovlivnil jeho současnou podobu. Bezprostředně po koupi byly zahájeny první opravné práce, jejichž cílem bylo přizpůsobit hrad potřebám knížecí rodiny.
Na straně nádvoří byla ve výšce prvního patra vybudována galerie v novogotickém stylu, která umožnila samostatné využití jednotlivých propojených místností. Další přestavba proběhla v 40. letech 19. století, díky níž vznikl efekt romantické rezidence v novogotickém stylu odrážející se v parkových rybnících. Přesto bylo zachováno mnoho prvků původní obranné stavby – zejména příkop a most vedoucí na hradní nádvoří.
Po smrti prince Wilhelma v roce 1851 (princezna Marianna zemřela v roce 1846) přešla nemovitost do vlastnictví starší dcery princezny Elisabeth, která byla od roku 1836 manželkou prince Karla z Hessenska. Majetek zůstal v rukou hesenské dynastie jako soukromý majetek až do roku 1945. Posledním majitelem byl princ Ludwig von Hessen und bei Rhein, pravnuk princezny Elisabeth a prapravnuk princezny Marianny a prince Wilhelma. V tomto období byla nemovitost navštěvována relativně zřídka, hlavně v letních měsících, na podzim se pořádaly honitby.
V létě 1869 se na nádvoří hradu Karpniki konaly narozeninové oslavy princezny Elisabeth. Mezi hosty byla například Marie, královna Bavorska (sestra), princ Adalbert von Preußen (bratr), velkovévoda Ludwig IV. von Hessen und bei Rhein (syn) s manželkou princeznou Alice z Velké Británie (dcera britské královny Viktorie), princ Karl von Hessen (manžel) a další synové knížecího páru Heinrich a Wilhelm. V Karpnikách se čas trávil především procházkami a výlety. Zaznamenána byla i výprava na Sněžku a zajímavě i návštěva tkalcovny koberců v Kowarech.
Během druhé světové války byl hrad jedním z míst, které zřídil Günther Grundmann, okresní památkář Dolního Slezska, jako muzeální sklad. Zde také, z obavy před bombardováním, přenesl poslední majitel Karpnik, princ Ludwig von Hessen und bei Rhein, ze Darmstadtu své umělecké sbírky. Mezi shromážděnými díly byla i „Madona starosty Meyera“, obraz z 16. století od Hanse Holbeina mladšího. Od ledna 1945 byly sbírky převáženy do vnitrozemí Německa a ukrývány před přicházející Rudou armádou.
Po druhé světové válce sídlila v hradu od února 1946 do roku 1949 Lidová univerzita, první tohoto druhu na Dolním Slezsku. Program v rámci pětiměsíčních kurzů připravoval dospívající mládež k účasti na kulturně-vzdělávacích aktivitách na venkově. Studenti pocházeli z různých částí Polska. Následně budova několik let stála prázdná. Teprve v roce 1956 zde vznikl Dům sociální péče pro děti. První poválečné zabezpečovací práce byly provedeny až v roce 1962, mimo jiné oprava střechy. Hrad měl sloužit jako rekreační centrum, ale v roce 1973 byl stav objektu tak špatný, že obyvatelé museli odejít.
V následujících letech se zkoušelo využít budovu různými způsoby, všechny pokusy však selhaly. Objekt několikrát změnil vlastníka a navzdory dalším opravám a zabezpečovacím pracím postupně chátral. Docházelo k vandalismu a krádežím. V roce 1993 zloději odstranili renesanční bránu a připravili ji k odvozu. Naštěstí zasáhla pomoc včas; brána byla zabezpečena a po restauraci vrácena na své místo. Proces devastace však pokračoval.
V roce 2009 zakoupila hrad spolu s parkem a přilehlým pozemkem developerská společnost s cílem jeho revitalizace a navrácení do původní slávy. Prezident Polska udělil objektu titul „Historická památka“, nejvyšší formu uznání kulturní památky. Bohatá historie tohoto místa je patrná na každém kroku a pobyt zde je sám o sobě zážitkem. Svědectví minulosti, restaurovaná s mimořádnou péčí o detaily, vytvářejí jedinečnou atmosféru minulých epoch. Restaurace ve středověkých nejstarších prostorách hradu, pozůstatky renesančního přepychu, barokové reprezentativní schodiště a novogotické dekorace vytvářejí výjimečnou kulisu každého pobytu. Hrad Karpniki je výjimečné místo pro náročné hosty, ať už na delší odpočinek, nebo na krátký pracovní pobyt.
